• O bohaté historii obce Libochovičky

Historie

Nejstarší osídlení oblasti

První osídlení okolí dnešní obce Libochovičky začíná již ve čtvrtohorách, v pleistocenním období. Vtéto době se zde objevují zvířata jako jelen, sob, nosorožec nebo mamut. Kostra mamuta byla nalezena uLibochoviček vkamenité svahovité suti.

Člověk obýval tuto oblast již od doby neolitu (mladší doby kamenné). Potvrzují to mnohé nálezy pracovních nástrojů, ale i keramiky, hrobů či šperků zmladších dob, které byly nalezeny u okolních obcí. Tento fakt dokazuje, že zde byly velmi příznivé přírodní podmínky.

Historie jména obce

Nejstarší písemné zmínky o vsi Libochovičky pocházejí zprvní poloviny 13. století, konkrétně zroku 1205 a z roku 1233, ve kterém se uvádí jako majitel vsi Bavor zLibochoviček – Bawarus de Lubohouic. Původní jméno vsi tedy znělo Lubochovici (a odtud Libochovice), stejně jako jméno města Libochovice ležícího na levém břehu řeky Ohře. Teprve později – poprvé nejspíše na přelomu 14. a 15. století – se začaly rozlišovat větší Libochovice a menší Libochovičky. Vroce 1421 se ves uvádí jako zboží Libochovičky u Okoře a o čtyři roky později nacházíme zmínky o tvrzi Libochovičky. Vroce 1615 je vesnice jmenována vsouvislosti se svou tehdejší majitelkou, Evou Pětipeskou zOudrče a na Libochovičkách. Německy psaná topografická literatura i archivní prameny zprvní poloviny 19. století jmenují obec jako Libochowiček nebo Libochowiczek, zatímco v roce 1848 uvádí František Palacký ve svém Popise Království českého ves Libochowičky.

Tvrz v Libochovičkách

Pravděpodobně vcentrální části obce v blízkosti rybníka lze předpokládat místo středověké tvrze, o níž existuje řada záznamů vhistorických pramenech. Majitel tvrze nebyl původně vlastníkem celé vsi, ale jen její části, zatímco další hospodářské statky drželo zvlášť několik zemanů. Vroce 1353 se jako držitel části vsi uvádí František Rokycanský z pražského patricijského rodu, jehož členové patřívali mezi čelné konšely nebo byli i rychtáři či purkmistry. Jmenovaný František Rokycanský koupil vroce 1359 hrad Okoř a rod se pak psával jako Rokycanští zOkoře až do první poloviny 15. století.

Vroce 1413 se jako držitel zdejší tvrze píše Petr zBavorova. Od něj tvrz i s příslušenstvím vroce 1421 kupuje Štěpán Mráz zHlažovic, jehož rod převzal po Petru zBavorova mnohá další zboží, která mu byla zapsána od krále Zikmunda a jež pak potomkům Štěpána Mráze zHlažovic potvrdil vroce 1467 král Jiří z Poděbrad.

Vprvní polovině 16. století se vsouvislosti sLibochovičkami zmiňuje rodina Maternů zLibochoviček, jejíž jméno se sice shoduje se jménem rytířského rodu Maternů zKvětnice, která však byla nejprve původu poddanského. Tehdejší majitelé dvora a tvrze vLibochovičkách, Jiří zMoravěvsi a Kateřina zPakoměřic, vysadili dědičně svou tvrz a dvůr svému rychtáři vLibochovicích, Martinovi. Po Martinu Maternovi dědil jeho syn Matyáš, který byl poddaným Anny Andělky zJistebna a na Hostivici, od níž posléze dosáhl svobody; pak se (vletech 1543–1555) psával jako Matyáš Materna zLibochoviček.

Jako epizodní držitelé tvrze se před polovinou 16. století připomínají také Jan Adršpach zDubé nebo Kryštof Puchár zPuchu. Teprve jejich nástupci, rod Pětipeských zChýš a zEgerberka, se počítali za majitele vsi a tvrze delší čas – konkrétně mezi léty 1560 a 1614. Uvedený rod odvozoval svůj původ od Odolena ze Střižovic, jednoho zhrdinů tažení českého krále Vladislava II. a císaře Fridricha I. Barbarossy kMilánu vroce 1158. Ktomuto předkovi Pětipeských zChýš a zEgerberka se váže zajímavá erbovní pověst, podle které se Odolen při památné výpravě vydal se dvěma druhy hledat brod přes řeku Addu, kudy by císařské vojsko mohlo překročit řeku. Po dlouhém hledání nakonec Odolen objevil místo, kudy se celé české vojsko mohlo přes vodní tok vydat a obránce Milána překvapit a porazit. Jako odměnu za svůj statečný čin obdržel pak Odolen od císaře titul rytíře a erb, vjehož stříbrném štítě spatřujeme právě heraldické znázornění řeky – modrý vlnitý pruh vpodobě tzv. vlnitého kosmého břevna. I pozdější členové rodu vykonávali často vojenskou službu, neboť přes starobylost své rodové linie se Pětipeští zChýš a zEgerberka nedomohli významnějšího postavení či většího bohatství – naopak, vdobě pobělohorské upadl rod vchudobu a zapomnění a Václav Pětipeský byl jako jeden zvelitelů stavovského vojska popraven za svou účast ve stavovském odboji.

Libochovičky si jedna zodnoží rodu podržela až do roku 1614. Tehdy, po smrti Vojtěcha a jeho synů Jana Jiříka a Jana Albrechta, nebylo možno udržet statek pro dědice a došlo kjeho prodeji Evě Pětipeské zÚdrče, vdově po Janu Albrechtovi. Na Vojtěcha Pětipeského zChýš a zEgerberka upomíná deska zdřetovického farního kostela, na které lze číst nápis WOGTIECH: PIETIPESKI ZCHISSE ZEKRBERKV A NA LIBIECHOWICIH.

Ovdovělá Eva Pětipeská zÚdrče prodala vroce 1621 tvrz Libochovičky sdvorem a vsí Anně Údrcké, rozené Trmalce zToušic. Pravděpodobně vobdobí třicetileté války, za saského vpádu do Čech na počátku třicátých let 17. století, byly Libochovičky vypáleny. Tvrz byla od té chvíle pustá a zůstaly zní stát jen silně poškozené zdi a zbořené štíty. Vpolovině 17. století byl majitelem vsi Karel Hanibal, purkrabí zDonína, a vroce 1655 se ves dostala do držení rodiny Valderode. Vroce 1666 koupil majetek vLibochovičkách Jan Saxius, rektor koleje u sv. Klimenta vPraze, a připojil ji kostatním statkům vmajetku jezuitského řádu, a tak byly další osudy obce spjaty spanstvím Tuchoměřice.

Zbytky tvrze se připomínají ještě vtopografické práci zosmdesátých let 18. století, zatímco podobné dílo zroku 1845 popisuje, že dříve uváděný rozbořený zámek se ve vsi již nenachází. Dnes již ani nelze sjistotou určit, kde přesně tvrz stála.

Historie vsi

Libochovičky jsou příkladem vesnice, jejíž náves zvětší části zabírá rybník, kolem kterého se seskupila jednotlivá stavení – zemanské statky, znichž později vznikla tvrz. Vprvní polovině 17. století byla ves i tvrz vypálena, a tak záznam zroku 1654 uvádí „toliko panský dvůr, při němž bývaly někdy dvě chalupy, nyní je tu jen jejich místo“. Vesnice byla obnovena asi vpolovině 18. století a uvádí se nejprve jako část sousední vsi Okoře se 14 domy patřícími většinou malým chalupníkům. Před polovinou 19. století se vLibochovičkách zmiňuje již 19 domů a vroce 1880 zde bylo 22 domů a 136 obyvatel.

Vdobě existence tvrze patřily Libochovičky kokruhu místního pražského trhu, který tvořil ve zhruba pěti stech lokalitách hospodářské předpolí města. Zemědělské produkty byly ze vsí dováženy na pražský trh, a to buď prostřednictvím několika menších městeček, které tak tvořily pro zemědělské lokality jakási menší transitní odbytiště, nebo přímo bez prostředníků zprodukce místních vesnických dvorů. Hospodářský dvůr – vLibochovičkách opevněný jako tvrz – představoval komplex obytných a hospodářských stavení vybavených různě rozsáhlou zemědělskou půdou. Kinventáři hospodářského dvora patřilo zemědělské nářadí, chovný dobytek, drůbež, koně a obilí – zejména žito a oves a vmenší míře ječmen, zčehož vyplývá, že hlavní produkční orientací bylo polaření a chov dobytka, zvláště ovcí. Zemědělské produkty dvora sloužily vprvním plánu pouze kuspokojení potřeb jeho majitele či nájemce, a teprve přebytky získávaly charakter zboží určeného pro trh.

Kaplička

Kaple vLibochovičkách je datována rokem 1898. Byla postavena nákladem asi 280 zlatých na základě iniciativy radního Josefa Holečka a má podobu drobné vesnické sakrální stavby se zvoničkou. Kaple byla vysvěcena dne 18. září 1898. O devět let později byl vyměněn původní prasklý zvon za zvon nový a na žádost prvního radního pana Trapa byla kaplička se zvoničkou slavnostně posvěcena na svátek Narození P. Marie dne 8. září 1907.

Vroce 2009 byla kaple rekonstruována vrámci projektu „Libochovičky v proměnách času“ podpořeného Evropskou unií vrámci Programu rozvoje venkova.

Novodobé Libochovičky

Vobdobí po konstituci obecního zřízení vpolovině 19. století se Libochovičky uvádí jako součást místní obce Libochovičky a Zájezd. Obec se stala samostatnou vroce 1886.

Obec na rozhraní regionů:

  • v letech 1869–1921 obec v okr. Smíchov
  • v r. 1930 obec v okr. Praha-venkov
  • v r. 1950–1979 obec v okr. Kladno
  • 1. 1. 1980 – 23. 11. 1990 část obce Stehelčeves v okr. Kladno
  • od 24. 11. 1990 samostatná obec v okr. Kladno

Libochovičky jsou výjimečné svým charakterem – malá historická obec nezdevastovaná hromadnou výstavbou. Leží vpřírodně cenné lokalitě přírodního parku Okolí Okoře svýskytem několika ohrožených i kriticky ohrožených živočišných a rostlinných druhů.

Erb neboli znak obce Libochovičky

1. dubna roku 2010 sněmovní podvýbor pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky schválil na svém zasedání nový znak a vlajku obce Libochovičky.

Znak obce

„Ve stříbrném štítě modré břevno nahoře cimbuřové, dole vlnité.“

Figura modrého vlnitého břevna ve stříbrném štítě představuje modifikovanou reflexi erbovního námětu Pětipeských zChýš a Egerberka, dlouholetých vlastníků libochovičské tvrze na přelomu 16. a 17. století. Cimbuří na horním okraji břevna připomíná výrazněji někdejší tvrz, zatímco zvlněný dolní okraj břevna vykresluje rovněž sídelní charakter obce, jejíž historické jádro má podobu návsi srybníkem.

Prapor obce

Vlajka obce doslovně opakuje podobu obecního znaku: „List tvoří tři vodorovné pruhy, bílý, modrý a bílý. Modrý pruh je nahoře cimbuřový se čtyřmi obdélníkovými zuby sahajícími do čtvrtiny šířky listu a se třemi stejně širokými mezerami, dole zvlněný třemi vrcholy a dvěma prohlubněmi.“

Více o historii Libochoviček:

Soubory o historii Libochoviček ke stažení